Devatero správného houbaře. Staňte se jím také

Devatero správného houbaře. Staňte se jím také

Ne nadarmo se o nás říká, že jsme národem houbařů, takže určitě také rádi chodíte do lesa. A když se z něj pak vracíte s plným košíkem, nemá to chybu.

Znáte to – jdete lesem, pod nohama vám šustí jehličí a spadané listí, všude kolem klid a vy
rozhrnujete větve a houští a pátráte, zda se někde v trávě, v mechu či na pařezu neukrývá
nějaký „poklad”. Dlouhou dobu nikde nic a pak se najednou vaše oko rozzáří: přímo před
sebou vidíte nádherný hříbek. A když se rozhlédnete kolem, spatříte i jeho bratříčky. To je
pak radosti…. 

Igelitku ne! 

Na houby chodí opravdu většina Čechů, ale řada z nich je nepoučitelná a houby sbírá do
jakékoli tašky, která se jim dostane do ruky. Takže klidně i do igelitky. To je ale nebezpečné -
houby, které nemohou dýchat, se v ní zapaří a nakonec se mohou všechny plodnice zkazit.
Po smaženici nebo hovězím na houbách byste pak mohli skončit i v nemocnici, kde by vám
museli vypumpovat žaludek. Vhodná není ani papírová taška - houby se v ní sice nezapaří, ale
pokud jsou vlhké, mohou ji promáčet a protrhnout, takže o svůj cenný úlovek nakonec
přijdete. 

Vždy s proutěnou klasikou 

Na houby se chodí zásadně s proutěným košíkem, ve kterém k houbám proudí vzduch. Platí
jednoduché pravidlo: velké plodnice klademe dospodu, nahoru patří malé houby, aby se
nepomačkaly. 

Praktický nůž

Houbám v lese neodřezávejte kloboučky a nohy neponechávejte v zemi, nýbrž je celé jemně
vykruťte a důlek pak lehce zahrňte zemí, aby podhoubí nevyschlo. Nohu, případně  lepkavý
klobouk zbavte nečistot ještě předtím, než plodnici dáte do košíku. Správný houbař proto s
sebou nosí vždycky kapesní nůž. Prodávají se ale i speciální houbařské nože se štětečkem na
čištění. 

Jaké houby sbírat?

Berte důsledně jen houby, které opravdu bezpečně znáte. Jakmile si houbou nejste jisti,
neberte ji. Totéž platí, i když už jste ji sebrali a doma pak zaváháte při čištění. To pak houbu
raději vyhoďte. Neznámé druhy si můžete nechat také odborně určit. Buď máte v sousedství
nějakého na slovo vzatého houbaře, nebo se vypravte do mykologické poradny. Leckdy ale
stačí poslat odborníkům fotku plodnice, vedle které položíte třeba krabičku zápalek nebo
zapalovač. 

Do „prašivek“ se nekope! 

Jestliže vás rozzuří, že les je plný „prašivek“, neznamená to, že do nich budete kopat. Může
jít o jedlé a chutné růžovky, strmělky či stročky, na kterých si pochutnají jiní houbaři. A navíc
je to barbarství.

Nikdy neochutnávejte! 

Neznámou houbu v lese neochutnávejte, ani miniaturní kousíček ne. Není pravda, že jedlé
houby mají lahodnou chuť, zatímco „prašivky” jsou odporně pálivé a štiplavé. Naše
nejjedovatější muchomůrka zelená prý chutná velmi dobře! Pravidlo s ochutnáváním platí
pouze u holubinek, ale ty byste museli od dalších druhů hub rozeznávat opravdu dokonale.

Ráno, nebo odpoledne? 

Záleží jen na vás, jestli si rádi přispíte a vyrazíte do lesa až po obědě. Jedinou výhodou
ranních houbařů je, že vás předběhnou. Ale v lese plném hub stejně nevysbírají všechno,
takže i na vás se dostane. 

Vhodný oděv 

Protože lesy jsou plné klíšťat, použijte před odchodem repelent a vhodně se oblečte. Vždy
noste dlouhé kalhoty a dlouhé rukávy. Samozřejmostí by měly být i kotníkové boty
s protiskluzovou podrážkou, které nohu pevně zafixují. Oceníte je, když budete klopýtat přes
skryté kořeny stromů. 

Vždy s telefonem 

Samozřejmostí by měl být i nabitý mobil. Náhoda je blbec, a kdyby se něco stalo, dovoláte se
pomoci. Houby, které neznáte, ale nechcete je sbírat, si navíc můžete vyfotit a později si je
určit v atlase. Anebo si můžete do GPS navigace uložit přesné místo, kde jste našli obří
rodinku hřibů.